Příběh Kubíka P.

Kubíkův příběh

Březen 2017

Vše začalo 22. 5. 2014 kdy se z důvodů špatných ozev narodil Kubík akutním císařským řezem a jak mi bylo následně řečeno…. „za minutu dvanáct“. I přesto, že jsem už byla 35+2tt byl syn drobounký a podvyživený. Vážil jen 1860g, nedýchal, byl kříšený a následně napojen na přístroje. Moc se mu nedařilo, ale lepšil se.

Pak se ovšem zjistilo,že došlo ke krvácení do mozku a proto jej 10.den jeho života převezli ze Zlínské nemocnice do FN Ostrava na Novorozeneckou JIP. Po zavedení rezervoárku mu byl odsáván přebytečný mok, následně z důvodu známek meningitidy zavedena i zevní drenáž. Pak se čekalo, až se mok „vyčistí“ a Dr. se rozhodne zda zavede shunt nebo provede jen V3 stomii. Rozhodli se pro druhou variantu a po zdařené operaci jsme si Kubíka odvezli 17. 7. 2014 konečně domů.

Ovšem na kontrole zhruba za měsíc se ukázalo, že V3 stomie je nedostačující a opět jsme jeli na operaci na zavedení shuntu. Naštěstí jen týdenní hospitalizace a byli jsme opět všichni doma. Následoval koloběh kontrol, rehabilitací, různých diagnóz a obav.

Následkem toho všeho má syn dětskou mozkovou obrnu převážně diparetického typu. Nyní, necelé 3 roky chodí prozatím jen za ruce, má zkrácené vazy na nožkách. Vše doháníme cvičením, rehabilitací a snad budou nápomocny i lázně, na které čekáme. Ale i přes to všechno je poměrně bystrý, hodně upovídaný, živý kluk!

V roce 2016 jsme měli reopareci shuntu, kdy došlo k předrénování. Jelikož ventil pro úpravu se zasekl, ucpal tak musela být provedena výměna. Za skoro tři roky, co máme Jakoubka, jsme se s tím naučili žít. Už rozpoznám potíže se shuntem a nepanikařím při každém „ublinknutí“. Ale jako máma jsem se s tím, co se vše odehrálo a co vše nás i syna čeká nikdy nesmířila. Nepřestala jsem přemýšlet, kde se stala chyba, co jsem mohla udělat jinak a jak jsem mohla předejít tomu, proč se to stalo. Mít doma nemocné, postižené dítě je velmi psychicky i fyzicky náročné. I přesto, že Kuba je báječný kluk, velmi ho milujeme, dala bych vše za to, aby byl zdravý a nemusel mít za sebou a před sebou tohle všechno!

1 komentář u „Příběh Kubíka P.

  1. Lenka Botoňkova

    Mila Jakubkova mamicka. Presne viem, o com pisete….
    Mat doma zdrave dieta je na nezaplatenie.
    My mame shunt vzhladom na postraumaticky hydrocefalus, kt. vznikol pri ptedcasnom porode.
    Bohuzial opat sme v nemocnici, kde nas caka externa drenaz, kedze pocas odstranenia rezervoara doslo ku kontaminacii a neda sa zvladnut pomocou ATB. Maly ma 21 mesiacov,zatial nechodi, iba lozi, ale pre nas je to neskutocny pokrok, kedze nam predpovedali, ze ho budem do konca zivota sondovat, aby sa najedol. Su to ale velky bojovnici. Rovnako ako Jakubkovi, aj Oliverovi postupne diagnostikuju DMO s rozvojom do diparezy.Bojim sa, ale,
    Jakubko je krasne dieta, a prajem Vam vela zdravia, lebo to je v zivote to NAJ.
    Drzim palce, aby z nasich malych bojovnikov vyrastli mladi muzi, schopni postarat sa nie len o seba, ale aj o svoju rodinu, ktoru si urcite zalozia.
    Pozdravujeme…. Lenka a Oliver

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.